THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pussylover – gitara, Luke aka Tupa Boss – bicie, Killerboogieman – basgitara, Payoung - vokály, Frau Ren aka Felisha – vokály a „hlas sexuálnej orgie“, čo to asi bude? Zvlášť keď tam vokálne hosťuje aj Chymus a Luke je bývalý bubeník kronikárov sexuálnych úchyliek SPASM? Samozrejme ďalšia dávka sexuplného extrému, žánru, ktorý vlastne veľmi rád nemám, pretože po goregrindovej i deathmetalovej strane ho podľa mňa len menšina spolkov robí tak, aby to nebolo trápne, infantilné, nevtipné atď. Ale brať ho nikomu nebudem.
Debutový album FELISHA ma ale baví dosť, výpovede sexuálnych labužníkov sú zabalené zvodne, priam až „noblesne“, proste žiadna upachtená jebačka na značne znepojazdnených krčmových hajzlíkoch, ale luxusný bordel pre fajnšmekrov, ktorým len tak hocičo nestačí. Desať skladieb je veľkým návratom k esencii žánru, tanečné, živé, temperamentné a chytľavé kúsky pripomenú v prvom rade „Club Mondo Bizarre... For Members Only“ od rakúskych veľkňazov pikantných obscénností a čiernych fórov PUNGENT STENCH. Dokonale namixovaný koktail death metalu, tupa-tupa goregrindu, rokenrolu, sabaťáckeho hard rocku a španielskych mušiek.
V podstate je to veľmi dobré, akurát že nielen po vokálnej stránke FELISHA znejú ako dokonalý „PUNGENT STENCH TRIBUTE BAND“. Kto by veľmi chcel, nájde odkazy aj na BLOOD DUSTER alebo DEAD, ženský, často pôsobivo vzdychajúci element oživí spomienky na nemeckých praotcov GUT. Ak vám niečo takéto chýbalo, FELISHA vaše túžby ukojí bez problémov. O originalitu tu veľmi pravdepodobne nešlo, album určite pobaví, takže za celkové zladenie vizuálu s kvalitne zloženou a vyprodukovanou hudbou si to sedem kusov zaslúži.
7 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.